Adresa:
Městský úřad Klimkovice
Lidická 1
742 83 Klimkovice
IČO: 00298051
DIČ: CZ00298051
S úsvitem prvního májového dne se opět navrátila městu svoboda. Správu věcí veřejných převzal Revoluční národní výbor. Na pokyn zahraničního rozhlasu byl ustaven tajně již na počátku roku 1945. První jeho zasedání bylo svoláno dne 1.května 1945. Zasedání zvolilo za svého předsedu Josefa Franze a provedlo nezbytná opatření k zajištění státního a veřejného majetku a k udržení pořádku v obci. První revoluční národní výbor musel řešit složité úkoly. Město bylo rozbito, bylo třeba odstranit trosky budov, zacelit válkou utrpěné rány, zajistit výživu obyvatelstva, postarat se o rodiny, které pozbyly přístřeší. Musely být obnoveny komunikace a obnovena doprava s průmyslovým centrem Ostravou. Muselo být zabezpečeno obdělávání půdy po Němcích. Nemalý úkol spočíval v zajišťování německého majetku a nakonec i v zajišťování odsunu Němců, který započal 10. března 1946. Z Klimkovic bylo odsunuto 248 občanů německé národnosti a bylo konfiskováno 25 domů.
Válkou postižené Slezsko potřebovalo urychlenou pomoc. Mimořádné prostředky pro účely obnovy byly uvolněny vládou republiky, ale byly určeny především pro obnovu národního hospodářství a k záchraně státního majetku. Podnět k okamžitému řešení svízelné situace slezského obyvatelstva dali akad. malířka Helena Salichová z Polanky n. O. a Jindřich Šajnar z Krásného Pole. Z výtěžku jejich výtvarných prací, zachycujících válečnou spoušť ve zničených obcích, vznikla pod záštitou Zemského národního výboru v Ostravě rozsáhlá akce „Budujeme Slezsko“. Oficiálně byla vyhlášena 23.září 1945 na Ostré Hůrce u Opavy. Vyvrcholením akce byla iniciativní myšlenka požádat česká a moravská města o převzetí kmotrovství nad postiženými obcemi ve Slezsku. Tak také Klimkovice našly svého patrona v „matce měst“ - hlavním městě Praze. Žádost o převzetí kmotrovství byla přednesena u příležitosti návštěvy primátora hlavního města Prahy v Ostravě dne 6.dubna 1946. Slavnostní akt převzetí kmotrovství byl proveden 18.července 1946 za přímé účasti primátora Dr. Václava Vacka v Klimkovicích. Delegaci uvítala také Helena Salichová. Praha byla ke svému svěřenci skutečně štědrou dárkyní. Z dobrovolných sbírek Pražanů byly v dalších letech Klimkovicím poskytnuty 3,3 miliónů Kčs.
Po roce 1945 došlo u nás ke značným politickým a hospodářským změnám, které ovlivnily i poválečný vývoj zdejšího města. Až do roku 1948 se události ubíraly v mezích parlamentní demokracie. Politické strany se sdružily v Národní frontě, která sjednocovala úsilí občanů k obnově a k výstavbě válkou rozvráceného hospodářství. Významné postavení na tehdejší politické scéně zaujímala Komunistická strana Československa. V posledních poválečných svobodných volbách v roce 1946 získala celostátně přes 40% hlasů. V Klimkovicích pro ni hlasovalo 32,26% voličů. Následovala pak čs. strana lidová s 27,96%, čs. strana sociálně demokratická s 23,95% a čs. strana socialistická s 15,9% hlasů.
Určujícím prvkem pro další vývoj událostí byl ostrý politický boj, který vyvrcholil v dramatických únorových dnech 1948, kdy KSČ uchopila veškerou moc v zemi. Z jejího podnětu vznikaly po únoru ve všech místech akční výbory NF s rozsáhlými pravomocemi, které měly za úkol reorganizovat dřívější volené orgány a postupně omezovat působení demokratických struktur státu. Podobně i místní akční výbor značně ovlivnil složení místního národního výboru, ve kterém si KSČ zajistila 70% zastoupení, a tím i rozhodující vliv v obci. Odstraněním opozice si tak komunistická strana otevřela cestu k prosazování přeměn našeho státu v socialistický stát sovětského vzoru.
Zásadní změna, ke které došlo již v roce 1945 přijetím zákona o znárodnění průmyslu, neměla ještě přímý dopad na území našeho města, které většího průmyslu nemělo.Teprve další etapa znárodňování průmyslu po roce 1948 postihla jediný průmyslový podnik ve městě, firmu Josef Gelnar, výroba nábytku (později Dřevovýroba). Další vývoj již probíhal cestou združstevňování řemeslné výroby a vytvářením komunálních služeb, do kterých postupně přešli téměř všichni živnostníci, pokud svou živnost sami nezrušili a neodešli pracovat do ostravských podniků. Tento vývoj pochopitelně s sebou přinesl mnohé potíže, se kterými se muselo město dlouho potýkat. Po osvobození byla v Klimkovicích zastoupena tato řemesla: truhlářství, 2 řeznictví, 2 pekařství, hodinářství, vodní instalatérství, elektrikářství, knihařství, 3 stolařství, pokrývačství, zámečnictví, kolářství, 3 kovářství, klempířství, provaznictví, sedlářství, zahradnictví, šití prádla, 3 krejčovství, 3 obuvnictví, výroba sodovek, cukrářství, 4 pohostinství a 10 obchodů.
Jestliže proces znárodňování průmyslu a združstevňování živností probíhal u nás poměrně klidně, nebylo tomu tak při řešení zemědělské otázky cestou kolektivizace půdy v jednotných zemědělských družstvech, jak ji nastínil IX. sjezd KSČ v roce 1949. O založení zemědělského družstva v Klimkovicích uvažovala místní organizace strany již v roce 1948. Proto se hned 1.listopadu 1949 ustavil přípravný výbor, jehož předsedou se stal František Malík, tehdy již referent ONV v Bílovci. Tento přípravný výbor měl za cíl položit základy budoucího jednotného zemědělského družstva. Z členů národního výboru byly vytvořeny agitační dvojice, které navštěvovaly soukromě hospodařící rolníky a v pohovorech je přesvědčovaly pro vstup do JZD. Družstvo však přece jen bylo založeno ještě koncem roku 1949 jako jedno z prvních v okrese.
Za celou dobu existence družstevního hospodaření se výnosy a výkony postupně zvyšovaly i přes stále stoupající výrobní náklady, které byly vždy dotovány státem. JZD Ostravan patřilo mezi nejlepší družstva okresu Nový Jičín. Výše průměrné mzdy 2 785 Kčs byla srovnatelná s kterýmkoliv průmyslovým podnikem. Avšak zemědělská velkovýroba brzy ukázala i svůj rub. Nepřiměřené dávkování umělých hnojiv sice zvyšovalo výnosy, ale na druhé straně znehodnocovalo potraviny, půdu i spodní vody. Jako zdravotně závadné se ukázalo také používání některých chemických přípravků proti škůdcům a plevelům. Těžká mechanizace zhutňovala půdu a stále zhoršovala její půdní strukturu. Vztah k půdě se pomalu vytrácel, protože z 859 pracovníků družstva již jen málokdo měl k ní přímý vlastnický vztah. I přes tyto negativní dopady přínosem družstevního hospodaření bylo odstranění dřívější namáhavé a těžké práce. Prokázalo se také, že při rozumném vedení a za odpovědného přístupu přímých vlastníků půdy, má družstevní podnikání svou perspektivu. Prvním krokem na této cestě byl rozpad neúnosného zemědělského gigantu EC JZD Ostravan, který zanikl dnem 31.12. 1990.
Návštěvnost:
ONLINE:5
DNES:564
TÝDEN:5553
CELKEM:1261478