Menu
Město Klimkovice
Klimkovice

Probíhá úprava webových stránek.

Historické události

Historické události

Nikdo nesmí být zapomenut

Vasilij Alexejevič Staško

(*1923 - † 27. 4. 1945)

Vasilij Alexejevič StaškoVasilij Alexejevič se narodil v roce 1923 v městečku Terny na východní Ukrajině v Sumské oblasti, dnes těsně sousedící s Ruskem. Město Terny bylo založeno v roce 1643 a v době, kdy se narodil poručík Staško, v něm žilo přes 9 000 obyvatel. Město se rozrůstalo zejména díky zpracování zemědělských produktů. Stalinské čistky, kolektivizace, válka a následné události způsobily snížení počtu obyvatel až ke dnešním necelým čtyřem tisícovkám obyvatel. Válečné běsnění nepřežilo více než 900 obyvatel města Terny, včetně samotného Vasilije Alexejeviče a jeho nejbližších rodinných příslušníků.

 

 

 

Rodina poručíka Staška

Otec, pan Alexej Rodionovič, byl mistrem ve výrobním podniku při školním vzdělávání – učil studenty strojírenství. Matka, paní Anna Makarovna, byla v domácnosti. Mladý Vasilij se již od dětství zajímal o tehdy nový obor - radiotechniku. V roce 1940 začal studovat na vysoké škole na Charkovském technologickém institutu. 22. června 1941 napadly Hitlerovy vojska tehdejší Sovětský Svaz a začala válka, která se již v prvních dnech přímo dotkla rodiny Staškovy. Těsně po začátku války padl otec Vasilje Alexejeviče.

Mladý Vasilij Alexejevič byl ihned po vypuknutí války odveden k Rudé armádě a prošel výukou na pilota stíhaček nedaleko města Džambul (nyní Taraz) v Kazachstánu. V roce 1944 pokračoval ve studiu pro vyšší vojenské hodnosti na škole vzdušného boje pro poručíky ve městě Ljubercy 20 km od Moskvy, kde se nacházela pobočka Moskevského leteckého institutu Vasilije Alexejeviče. Jeho podobu v té době nám připomíná první z fotografií, pořízená pravděpodobně u příležitosti ocenění Rudou hvězdou za válečné hrdinství při osvobozování Ukrajiny, udělené Vasiliji Alexejeviči v roce 1944.

 

Setkání s neteří našeho hrdiny

Hlavním krokem bylo také setkání s nejbližší příbuznou našeho hrdiny, jeho neteří, paní Lydií Konstantinovnou Maximovou. Delegace města Klimkovic ve složení Jakub Unucka (místostarosta), Pavla Vavrošová (tajemnice) a Naďa Kolinová (t.č. překladatelka) navštívila paní Lýdii na Ukrajině počátkem července. Městečko Pustomyty, kde paní Lýdie nyní žije, má asi 9 000 obyvatel a nachází se asi 15 km od města Lvov. Setkání bylo velmi vřelé a spontánní. Paní Lýdie je čilá, energická a ve svých 72 letech stále působí jako aktivní advokátka. Předali jsme jí pozdravy občanů našeho města, oplatky i lázeňský likér a dokumentární filmy o Klimkovicích, které jsme opatřili ruskými titulky. Paní Lydii Konstantinovnu Maximovou (72) velmi potěšilo, že bylo nalezeno místo, kde zemřel její strýc. I přes absenci internetu měla historii i současnost Klimkovic a celé České republiky nastudovánou a tak jsme mohli strávit odpoledne povídáním o Klimkovicích a zejména o její rodině a strýci Vasilijovi. Setkání bylo velmi příjemné, chvíli smutné a chvíli veselé, pořád ale „slovansky srdečné“.

Paní Lýdie nám také předala kopie dopisů a několik zachovalých fotografií mladého Vasilije Alexejeviče. Rovněž je velmi výřečná, proto jsme i za poměrně krátké setkání poznali pohnutou historii celé rodiny Staškovy. Paní Lýdie se se nikdy se svým strýcem nesetkala, ale přesto se o něm hovořilo v její rodině často. Matka pan Lýdie byla jeho starší sestrou. V rodině Stašků byly celkem tři děti – starší bratr Konstantin Alexejevič (nar. 1912), sestra Marie Alexejevna (nar. 1914) a náš Vasilij Alexejevič (nar. 1923). Starší bratr před válkou studoval na lékařské fakultě ve městě Alma-Ata, bývalém hlavním města Kazachstánu. Na frontu šel jako lékař a válku na rozdíl od svého bratra a otce jako jediný přežil. Po válce pracoval v místní nemocnici, zemřel v roce 1978.

                         030204

Maminka paní Lýdie a sestra Vasilije Alexejeviče byla úřednicí a zemřela až v roce 2004 ve věku 90 let. Těsně před napadením Sovětského Svazu nacisty zavezla svoji první malou dcerku Júlii do tehdy polského Lvova, kde byli jako jediní schopni léčit její nemocné kyčle. Těsně po její hospitalizaci a operaci došlo k napadení a bombardování Lvova. V nastalém chaosu se dítě ztratilo. Po válce se maminka i s druhou dcerou  - malou Lýdií, přestěhovala z východní Ukrajiny trvale do Lvova s nadějí, že najde svou první ztracenou dcerku. Dlouhá desetiletí se nedařilo najít žádnou stopu. Zlom nastal více než 30 let po válce, kdy se paní Lýdie stala prokurátorkou a získala přístup k dalším materiálům. Z nich se podařilo po dlouhé době nalézt stopu po několika místech pobytu malé Júlie, kterou z rozbombardované nemocnice zachránili místní mniši. Skončila jako domnělý sirotek u adoptivní rodiny v dnešní Moldávii. Tam ji její původní rodina vypátrala po dlouhých 35 letech. Setkání bohužel přežila sestra Júlie jen o krátký čas.

05

 

Tragický den

První informace přinesli pamětníci, nejvíce bratři Ludvík a Karel Monsportovi. Oba, každý za trochu jiné situace, totiž byly svědky dramatických událostí, které se odehrály 27. dubna 1945, den pro bombardování města, při kterém zemřelo sedm lidí, desítky dalších byly zraněny, část domů byla srovnána se zemí.

Ve městě byl chaos a většina lidí se schovávala před neutuchající střelbou ve sklepech. Na neodkladné pochůzce byl tehdy šestnáctiletý Karel Monsport. Byl to tedy on, kdo viděl střemhlav a břichem dolů padat sestřelené letadlo. „Ještě celou dobu pálilo všude kolem, když padalo,“ vzpomněl Karel Monsport. Jeho bratr Ludvík přílet letadel sledoval hlavně sluchem: „Najednou se k střelbě pěchotních zbraní různého kalibru a pušek ozval hukot letadel, exploze bomb a rány z kulometů. Ruské stihačky střílely na vše, co se hýbalo,“ řekl. 

06Letadlo spadlo kousek od bývalé pískovny, dnešní hospody Myslivna. Zabořilo se asi tři metry do země. Na místě byly brzy německé hlídky a také skupina místních lidí. Když se Němci vzdálili, klimkovičtí zbytky havarovaného letounu zahrabali, aby doutnající trosky uhasili. Až několik dní poté vyzvedli kladkostrojem kabinu letadla i s ostatky pilota. Při této akci se bohužel ztratily veškeré dokumenty a identifikátory letounu. Spolu s poválečných chaosem to vedlo až k tomu, že identita pilota byla zapomenuta. Jediné, co přežilo ve vzpomínkách pamětníků bylo zkomolené jméno pilota, začínajícího na písmeno „S“.

„Zbytky letce jsme uložili do narychlo zhotovené, červeně natřené rakve. Pohřeb se konal asi deset metrů od místa dopadu za vojenských poct a za zvuků sovětské a československé hymny,“ sdělil Ludvík Monsport.  O necelé dva roky se ostatky exhumovaly a přemístily na centrální vojenský hřbitov v Hlučíně. Tehdy už nikdo nezjišťoval, jak se jmenoval ten mladík, co to v pětačtyřicátém nad Klimkovicemi „dostal“.

 

 

Zjišťování totožnosti

Identitu nezjistili ani pátrači na konci osmdesátých let, kteří při pátrání odnesli a nenávratně ztratili i negativy fotografií, které na místě pořídili bratři Monsportové.

Současné pátrání po totožnosti neznámého letce jsme začali za pomoci ruského honorárního konzula v Ostravě Aleše Zedníka. Zjišťovali jsme, jaká letadla tehdy nad Klimkovicemi přelétávala, kdo je pilotoval, kdo z pilotů je nezvěstný. Po mnoha dopisech a bádání v archivech jsme se konečně dopídili, o koho šlo.

„Seznamy padlých vojáků jsou listy o několik desítkách jmen. Z archivu jsem vyzvedl jen ty, které obsahovaly jména poručíků Rudé armády, padlých 27.4.1945 a začínajících na písmeno S. Ve druhé desítce listů jsem objevil poručíka letectva, který padl na severu Moravy a pilotoval letadlo odpovídajícího typu. Byl jím poručík Vasilij Alexejevič Staško.“ Tak popisoval pan konzul Zedník své pátrání.

Při čtení těchto slov a použití jednoduché trojčlenky až mrazí. Několik dní před koncem války umíraly každý den desetitisíce ruských vojáků při osvobozování zemí tisíce kilometrů od svých domovů.

Výše uvedený text o našem hledání dosud neznámého poručíka Rudé armády vychází v těchto dnech v celostátních denících a zaujal i další média. Jak tuzemská, tak i zahraniční. Příběh o nalezení jména padlého pilota je důležitý nejen pro jeho rodinu, ale zejména pro nás. I po mnoha desítkách let od konce války je důležité si připomenout, že za naši svobodu museli položit životy mladíci z míst vzdálených od Klimkovic tisíce kilometrů.

 

Pátrání po zbytcích letounu La-7 poručíka Staška

07Místo dopadu stíhačky Lavočkin La-7 poručíka Staška je zejména díky fenomenální paměti klimkovických pamětníků bratrů Monsportů známo. Nachází se v rohu dnešního parkoviště u restaurace Myslivna směrem ke hřbitovu. Letadlo se 27.4.1945 při dopadu zabořilo asi 4 metry hluboko a začalo hořet. Ihned bylo německými vojáky a klimkovickými občany uhašeno pískem. Několik dní po osvobození byly trosky letadla a zbytky těla poručíka Staška vyzvednuty.

Tělesné ostatky gardového poručíka Staška, nárazem velmi zdevastované, byly po vyzvednutí zabaleny do padáku a pohřbeny v květnu 1945 se všemi vojenskými poctami v dřevěné rakvi uprostřed dnešního parkoviště před restaurací Myslivna. Pohřbu se zúčastnilo množství klimkovických občanů, jak ukazuje dochovaná fotografie. Již tehdy ale na náhrobku chybělo jméno pilota, protože se nezachovaly žádné identifikační údaje pilota ani letadla. Ostatky byly podle záznamů v archivních materiálech exhumovány 13.1.1946 a odvezeny na některé z hromadných pohřebišť, pravděpodobně do Hlučína. Mezi hroby ostatních důstojníků, padlých v Klimkovicích, je jeden hrob důstojníka označený jako „Bezejmenný“. S poměrně vysokou pravděpodobností půjde o hrob poručíka Staška.

Poté bylo místo zapomenuto a pomník vzal definitivně za své nejspíš při stavbě restaurace Myslivna. Místo dopadu letadla poručíka Staška bylo „znovuobjeveno“ už jednou, v roce 1979. Tehdy se pokoušeli objasnit okolnosti dopadu a zjistit jméno padlého pilota ostřílení hledači v čele s panem Ballou, autorem knihy Pod křídly je Ostrava. Nepřistoupili ale k terénnímu průzkumu a nedotáhli do konce pátrání v archivech. Ve světle dnešních zkušeností byli i oni kousek od objasnění jména poručíka Staška.

Stíhačka Lavočkin La-7, kterou pilotoval gardový poručík Staško, nebyla celokovová, křídla a trup byly tvořeny smíšenou kovovou a dřevěnou konstrukcí z větší částí překrytou překližkou. Dle tvrzení pamětníků byl celý zbytek duralového trupu včetně motoru vyzvednut v květnu 1945 pomocí kladkostroje. Zbytky letounu posloužily jako konstrukční materiál klimkovickým občanům na stavbu hospodářských budov. Tři menší části letounu (část směrovky, tlaková nádoba a kus pneumatiky) byly zachovány a jsou již dnes k vidění v Památníku ostravské operace v Hrabyni. V zemi tak měly zůstat pouze zbytky palubních zbraní, které se zabořily velmi hluboko a nebylo možné je v roce 1945 vyzvednout.

S těmito informacemi, doplněnými desítkami stránek z vojenských hlášení a deníků, letovými plány a konstrukčními výkresy letounu La-7 se v sobotu 6.9.2014 ráno se sešlo na místě dopadu kolem 20 nadšenců, sdružených kolem Leteckého muzea v Suchdole nad Odrou. Kromě desítek jejich lopat byl na místě i bagr zapůjčený společností Atrium Reality a.s. Krásné sluneční ráno vybízelo ke kopání a tak vše mohlo začít poté, co bratři Monsportové opětovně označili místo dopadu. A jak se o několik desítek minut později ukázalo, jejich paměť byla přesnější, než všechny moderní podzemní radary a minohledačky.

Po počátečních nálezech kusů kamen, hrnců a jiného harampádí a v souvislosti s upřesňujícími informacemi o vyzvednutí letounu po válce, byla nálada pátračů pochmurná. Pokusy o zaměření kovových částí končily nalezením dalšího a dalšího odpadu. Zhruba po hodině neúspěšného kopání se pátrači, snad v zoufalství, rozhodli přeci jen kopat o pár metrů vedle, přesně na místě určeném oběma bratry Monsportovými. Asi v metrové hloubce se pod lžící bagru objevily stříbřito-modré granulky a vše bylo rázem jasné – jednalo se o zoxidovaný dural z konstrukce letadla.

Pak už šlo všechno velmi jednoduše. Začaly se objevovat kusy překližky z trupu letadla, kabely, kovové a skleněné části i úlomky kostí. Pátrači pečlivě a trpělivě prosívali každou lžíci bagru. Tato fáze trvala až do poledne, kdy se výkop zastavil si ve 3 metrové hloubce. Po vydatném obědě přibývalo kovových částí a začínalo být jasné, že po válce se vyzvedla jen malá část letounu a zbytek odpočíval skoro 70 let v písku. Nalezeny byly oba 20mm kulomety, včetně stovek nábojů. V tu chvíli byly práce přerušeny až do příjezdu pyrotechniků. Po prozkoumání munice bylo povoleno pokračovat v kopání, které vyvrcholilo kolem 17 hodiny, kdy byl asi v 4 metrové hloubce objeven téměř kompletní motor AŠ -82 FN stíhačky La-7.

Asi po hodině intenzivní práce byl motor, vážící zhruba 800 kg, vyzvednut pomocí bagru na povrch. K překvapení všech byl celý komplet 14-ti válcového hvězdicového motoru velmi zachovalý díky písečnému podloží, které vytvořilo ochrannou komoru, zabraňující rychlému zrezivění.

Každý ze 14 pístů měl vyraženo výrobní číslo motoru. Prvních několik pístů bylo nečitelných, ale asi v polovině se objevil takřka neporušený povrch, ze kterého šlo jasně přečíst výrobní číslo. To se přesně shodovalo s číslem motoru stroje, který měl být dle vojenských záznamů přidělen poručíku Staškovi.

Tak bylo definitivně potvrzeno, že se jedná skutečně o letoun poručíka Staška.

Kromě asi nejcennějšího nálezu motoru byly dále objeveny desítky kilogramů kovových částí letounu, pancíř chránící záda pilota, pancéřovaná skla kabiny, oba palubní kanóny ráže 20 mm, náboje, částí palubních přístrojů a další fragmenty letadla. Z písku byly vyzdviženy rovněž stovky úlomků neshořelé překližky z trupu letadla. Unikátní je nález té části trupu, na které je jasně viditelná část rudé hvězdy a taktického čísla sovětské stíhačky.

Všechny nalezené části letounu byly převezeny do Suchodolu n.O., kde budou během následujících měsíců tříděny, čištěny a restaurovány. Část z nich bude příští rok vystavena v Klimkovickém muzeu, část v památníku Ostravské operace a největší část ve stálé letecké expozici Muzeu městyse Suchdol n.O.

Kromě částí letounu byly nalezeny i částí výstroje a výzbroje pilota, mapová taška, část uniformy, padákové přezky, část opasku, pravá bota, lodička a také fragmenty kostí a lebky. Zda se jedná skutečně o pozůstatky poručíka Staška, určí až soudní patolog a podrobný antropologický posudek. Pokud tomu tak skutečně bude, budou nalezené ostatky gardového poručíka Staška s veškerými vojenskými poctami pohřbeny a pietně uloženy na vojenském hřbitově Rudé armády v Hlučíně. Pokud se analýzou potvrdí, že jsou identické s těmi v hrobě neznámého poručíka ve skupině klimkovických obětí, budou po 70 letech ostatky poručíka Staška kompletní.

Tím se uzavře jedna kapitola klimkovických dějin. Život mladému chlapci, který padl pár dní před koncem války za naši svobodu, už samozřejmě nevrátíme. Ale zajistit trvalou památku na jeho oběť je naší povinností.

P.S. Děkuji tímto za stovky hodin bezplatné pomoci nadšencům z Leteckého muzea v Suchdole nad Odrou, pátračům sdruženým na serveru sbirani.cz, mistru bagristovi z firmy Atrium Reality a.s. a všem ostatním. Velký dík patří i paní Jahnové ze správního odboru MěÚ, která zajistila všechna povolení a bez ohledu na pracovní dobu zajišťovala vše potřebné v uplynulých několik měsících. Největší poděkování ale patří bratrům Monsportovým, kteří zásadními informacemi pomohli objasnit osud poručíka Staška.

 

Lavočkin La-7– letoun, v němž tragicky zahynul Vasilij Alexejevič Staško.

Jednalo se o jeden z nejvíce využívaných letounů druhé světové války se začal vyrábět v červenci roku 1942. Konstruktéři jej postupně vylepšovali, na konci války létaly na frontě převážně stroje typu La-7, které byly poprvé nasazeny při bitvě u Kurska. Kostra letounu se vyráběla z borového dřeva. Dosahoval rychlosti až 648 kilometrů v hodině.

08

Dolet: 765 km
Dostup: 11 000 m
Délka: 8,67 m
Rozpětí: 9,8 m
Výška: 2,54 m
Výzbroj: 2x kanón ráže 20 mm, 8x neřízené rakety RS-82, případně až 500 kg bomb.

                       09.

plánek

12
Zájem tuzemských i zahraničních medií

Výše uvedený text o našem hledání dosud neznámého poručíka Rudé armády vycházel také v celostátních denících a zaujal i další média. Jak tuzemská, tak i zahraniční. Příběh o nalezení jména padlého pilota byl důležitý nejen pro jeho rodinu, ale zejména pro nás. I po mnoha desítkách let od konce války je důležité si připomenout, že za naši svobodu museli položit životy mladíci z míst vzdálených od Klimkovic tisíce kilometrů.

Je smutnou shodou okolností, že poručík Staško pochází z malého městečka Terny, které se nachází na východě Ukrajiny, jen pár kilometrů od ruských hranic. Tedy v místech, která jsou v současné době rovněž předmětem zájmu médií. I když bohužel v souvislostech, které až nápadně připomínají události před vypuknutím 2. světové války. Snad tentokrát opravdu zvítězí rozum a situace se rychle uklidní a budeme moci společně uctít jeho památku.

Rádi bychom totiž osobně pozvali zástupce městečka Terny do Klimkovic na oslavy 70. let ukončení válečných útrap a alespoň tímto způsobem vzdali hold jejich občanovi.  V dopise, který nám zaslala tamní městská rada, vyjadřují poděkování za nalezení jejich „navždy mladého rodáka“. Stejně jako my se rozhodli jeho památku uctít odhalením pomníku. Poručík Staško byl za projevenou odvahu v boji při osvobozování Ukrajiny vyznamenán řádem Rudé hvězdy. O rozsahu válečného utrpení obyvatel tehdejšího Sovětského svazu svědčí počet padlých tohoto městečka, které má dnes zhruba stejně obyvatel, jako Klimkovice. Válku nepřežilo více než 900 jeho obyvatel.

 

Vasilij Alexejevič Staško

Právě tak se pilot jmenoval. Seznámil jsem Vás s jeho příběhem,  s nalezením zbytků jeho letounu, ale i části jeho kosterních ostatků. Ty se našly nejen při samotných výkopových pracích, ale i při následném a podrobném prohledání vyzvednutých artefaktů. Soudním patologem byla část nalezených kostí jednoznačně shledána jako lidská a vzhledem k jejich umístění v částech vojenské ruské letecké uniformy není nejmenších pochyb, že patřily právě poručíku Vasiliji Alexejeviči Staškovi. Otázkou pro celý tým bylo, jak a kde tyto ostatky důstojně pohřbít. Pátrání bylo vzhledem ke zjištěným skutečnostem ale už poměrně jednoduché.

 

Nalezení hrobu

pomníkZ archívů bylo zjištěno, že na konci ledna 1946 byly v Klimkovicích exhumovány všechny ostatky padlých ruských vojáků a odvezeny na vojenský hřbitov do Hlučína, kde byly opětovně pohřbeny. Vojáci nižších hodností byli pohřbeni do společného hrobu, důstojníci měli samostatné hroby s označením hodnosti a jména. Protože v záznamech se výslovně uvádí i exhumace ostatků neznámého poručíka letectva, pohřbeného poblíž místa dopadu u dnešní restaurace Myslivna, je zřejmé, že ty byly odvezeny právě v tento den do Hlučína. V několika stovkách důstojnických hrobů se nachází jen jeden, na kterém chybí jméno a je označen slovem „Bezejmenný  -neznámý“. A právě ten je umístěn v řadě důstojníků, kteří padli v Klimkovicích a jejichž jména můžeme číst na památníku před klimkovickým zámkem. Je tedy jednoznačné, kde byla v roce 1946 část ostatků poručíka Staška pohřbena.

 

Pohřeb ostatků

14Do tohoto hrobu bude uložen i zbytek ostatků, které jsme našli při výkopových pracích u Myslivny. Pohřeb organizuje ruská strana, zastoupená Honorárním konzulem Ruské federace Alešem Zedníkem. Je připravena jak rakev, tak i nápis na náhrobek. Za vojenských poct se pohřeb uskuteční v neděli 26. 4. 2015 v 11:00 na vojenském hřbitově Rudé armády v Hlučíně.

Hřbitov se nachází v centrální části Hlučína, vedle prodejny Mountfield, kde je i parkoviště. Na tuto událost jste srdečně zváni.

Touto událostí započne zároveň i celý sled vzpomínkových akci k příležitosti 70 výročí ukončení II. světové války. Památku poručíka Staška a vůbec celé 70. výročí ukončení bojů chceme uctít poněkud jiným způsobem, než je tradiční položení věnců ke stávajícímu památníku v centru města. Ač je tento akt bezesporu důstojný, není pro většinu obyvatel Klimkovic ani důvodem k přerušení svých nákupů v blízkém supermarketu v době pietního shromáždění.

Příběh o nalezení jména pilota, vyzvednutí možných zbytků letounu, výtvarná a literární soutěž žáků ZŠ, osobní vzpomínky pamětníků, premiéra dokumentárního filmu a odhalení památníků by mohly být důvodem nejen k účasti na samotném aktu, ale zejména k zamyšlení nad historií a budoucností. A k připomínce toho, že žijeme v době neuvěřitelně klidné, šťastné a bezstarostné. A to díky podobným hrdinům, jako byl poručík Vasilij Alexejevič Staško.

 

Hledání místa pro památník

15Od září 2014, kdy došlo k nalezení zbytku letounu, bylo zřejmé, že na místě vznikne připomínka této smutné události. Naše plány bohužel komplikoval stav, že pozemky u Myslivny nepatří městu, ale Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových – prostě státu. A ten je kupodivu nechce darovat městu, ale prodat v aukci, neboť prý má zájemce o koupi. Naštěstí se podařilo s tímto úřadem vyjednat rozdělení pozemků na 3 části kdy parkoviště a přilehlý svah, včetně místa dopadu, byl zdarma převeden do majetku města Klimkovic za účelem zřízení pietního místa pro poručíka Staška. Ostatní pozemky, včetně hájku u Myslivny, bohužel převedeny nebyly a není jisté, co s nimi bude. Padla tak naše původní úvaha o umístění památníku dopadu letadla do tohoto klidného místa uprostřed stromů. Museli jsme tedy změnit plány a památník umístit poblíž parkoviště. Rada města přímo na místě samém rozhodla v souladu s názorem odborníků, že nejlepší místo bude svah přímo sousedící s místem dopadu. Zadáním pro architekty bylo vypořádat se samotným svahem, stromy, sousedícím parkovištěm a samozřejmě běžným i mimořádným provozem tohoto areálu. Osloveno bylo několik architektů a jako nejlepší byl vybrán návrh ing. Jana Havlíčka.

 

Výběr památníku

16Předložený koncept se líbil všem, kteří se s ním měli možnost seznámit a tak byl Radou města schválen a na jeho realizaci bylo vypsáno výběrové řízení.

Nejedná se o jeden monument, ale spíše o soubor architektonických prvků, které z prostoru dělají odpočinkové a zároveň pietní místo. Bude sloužit nejen k připomínce poručíka Staška, ale i k odpočinku návštěvníku tohoto areálu. Osobně věřím, že by Vasiliji vůbec nevadilo, kdybychom si na lavičky sedli s kelímkem piva nebo jinou pochutinou z Myslivny.

Památník je navržen jako skupina gabionových bloků různých délek ale stejné orientace, z nichž některé budou tvořit lavičky, popř. budou na jednom konci lavičky podepírat. Střed sestavy bude tvořit dominantní gabionový sloup výšky cca 3 m, ve kterém bude osazena pamětní deska. Z horní části sloupu budou vystupovat plechy ohnuté do tvaru vrtule. V tomto gabionovém sloupku bude uvnitř ocelový nosný sloupek kotvený do betonové patky. Ostatní gabiony budou založeny na hutněném kamenném podsypu. Gabiony budou provedeny z pozinkovaných drátěných košů a jako výplň bude použit bílý kámen.

Na pamětní desce je navržen vytesaný text: „Dne 27. dubna 1945 v těchto místech zahynul v troskách letadla La 7 poručík Vasilij Alexejevič Staško“.

Domníváme se, že provedení bude natolik bytelné, že vydrží nejen běžný provoz, ale i nárazové akce a koncerty v areálu. Pevně věřím, že v každé z návštěvníků je zakořeněna alespoň základní míra úcty k zesnulým, obzvláště k našim osvoboditelům.

 

Stavba památníku

Výběrové řízení na stavbu památníku probíhalo ve dvou kolech, neboť první nabídka přesahovala schválený finanční rozpočet. Vítězem výběrového řízení se stala klimkovická firma Atrium reality a.s., která stavbu na konci března zahájila a slíbila dokončení v polovině dubna. Součástí stavby budou i sadové úpravy areálu, které ale nebudou vzhledem k začínajícímu jaru příliš zřetelné. Stavbu můžete sledovat takřka v přímém přenosu…

Bohužel komplikace s převody nemovitostí neumožnily postavit kanalizaci od restaurace Myslivna až ke kanalizačnímu řádu na ulici ČS. Armády a tak na odhalení památníku budeme přicházet stále po rozbité příjezdové komunikaci. Nemá smysl investovat do opravy, když kanalizace povede částečně v této komunikaci. Proto prosím předem omluvte nepříliš důstojný příchod a příjezd. Stejná je situace s parkovištěm, které bude zpevněno až po stavbě kanalizace.

 

Odhalení památníku

K odhalení památníku poručíku Staškovi dojde přesně v den 70. výročí jeho úmrtí – v pondělí 27. 4. 2015. Tento den bude celé odpoledne věnováno vzpomínkám na poručíka Staška.

Svoji účast na odhalení památníků přislíbila jeho neteř, paní Lýdie, kterou jsme navštívili loni v létě na Ukrajině. Spolu s ní přijede i její syn s rodinou. Dalšímu ukrajinskými hosty bude starosta poručíkova rodného města Terny, který přijede i s jejich kronikářem. Vzhledem k současné situaci na Ukrajině je velmi komplikované získávání potřebných povolení a víz pro všechny pozvané a můžeme jen doufat, že se vše podaří a budeme moci svoji současnou pohostinností alespoň trochu oplatit nejbližším poručíka Staška jeho oběť pro naše město.

K odhalení památníku dojde v pondělí 27. 4. 2015 v 15:30 za účasti několika set pozvaných hostů, klimkovických občanů a žáků ŽŠ. Všichni občané jsou na tuto výjimečnou událost srdečně zváni a věřím, že se nás sejde opravdu hodně. Odhalení se zúčastní zástupci Ruska i Ukrajiny, Armády ČR, partnerských měst Mikolowa, Ilavy a Litovle, zástupci Krajského úřadu, magistrátu Ostravy i představitelé okolních obcí. Nebudou chybět ani váleční veteráni a letečtí nadšenci, bez kterých by nalezení identity poručíka Staška nebylo možné.

Klimkovickému střeleckému oddílu bylo navrženo, aby zvážil umístění jména gardového poručíka Staška do svého názvu, protože jak vzhledem k místu působení oddílu, tak jeho zaměření je toto spojení nanejvýš vhodné a bude představovat trvalou připomínku na našeho hrdinu.

V archivech byla nalezena i fotka z května 1945 z pietního aktu v roce 1945 na místě dopadu letadla u dnešní Myslivny. Věřím, že po 70. letech to bude obnovená tradice k důstojnému uctění památky.

 

Premiéra dokumentárního filmu

Odhalení památníku bude předcházet premiéra dokumentárního filmu o konci II. světové války v Klimkovicích.

Koncem roku 2014 vydal klimkovický kronikář, pan Jiří Pilich, knihu s příznačným názvem „KLIMKOVICE - DNY ZKÁZY A NOVÉ NADĚJE“, která ve vzpomínkách dosud žijících pamětníků těchto smutných událostí přibližuje poslední dny války a přechod fronty přes Klimkovice. Paralelně se vznikem knihy se vedení města rozhodlo pro další generace zaznamenat tyto vzpomínky i obrazem a objednalo u LTV tvorbu dokumentárního filmu na stejné téma. Po dobu několika měsíců se natáčely rozhovory s pamětníky, hledaly se dobové fotografie a filmové materiály a připravovaly se odborné podklady. Půjde o pravděpodobně první dokumentární film o Klimkovicích v tomto rozsahu. Film vznikal pod odborným vedením paní Horákové, ředitelky Zemského muzea v Opavě a asi největší odborné kapacity na tuto problematiku.

Premiéra filmu bude předcházet odhalení památníku poručíku Staškovi a uskuteční se v pondělí 27. 4. 2015 v 14:00 v Klimkovickém kině Panorama. Srdečně zveme všechny klimkovické občany a věříme v hojnou účast tohoto ojedinělého kinematografického počinu. Po premiéře se hromadně a společně odebereme k restauraci Myslivna na další část vzpomínkového programu.

 

Udělení čestného občanství

Silný příběh poručíka Staška a jeho zásluhy o osvobození nejen Klimkovic a náš poválečný spokojený život, vedly Zastupitele města Klimkovic k návrhu udělit gardovému poručíku Vasiliji Alexejeviči Staškovi In memoriam čestné občanství města Klimkovic. Tímto aktem chceme alespoň částečně jeho rodině vyvážit oněch dlouhých 70 let, kdy nevěděli, kde skončil jeho mladý život a nemohli mu vzdát poslední poctu.

Slavnostní zasedání Zastupitelstva města Klimkovic, které bude mít na pořadu pouze tento jediný bod, se uskuteční v pondělí 27. 4. 2015 v 18:00 v jednací síni Zastupitelstva v budově Zámku.

V prostorách zasedací místnosti budou u této příležitosti poprvé vystaveny některé zrestaurované artefakty ze zbytků letadla a osobních věcí poručíka Staška.

Po slavnostním aktu bude ve stejných prostorách rovněž následovat vernisáž výstavy kronikáře města, pana Jiřího Pilicha.

Na obě akce Vás srdečně zveme a věříme opět v hojnou účast.

 

 

Poděkování

Závěrem si dovoluji poděkovat bez rozdílu všem, kteří se skoro rok podíleli a podílejí na postupném odhalováni identity gardového poručíka Vasilije Alexejeviče Staška.

Věřím, že se nám tímto podaří splnit poválečné předsevzetí „Nic nesmí být zapomenuto, nikdo nesmí být zapomenut“

Ing. Jakub Unucka, místostarosta města Klimkovic

Dovolím si tímto způsobem konkretně poděkovat všem, kteří se na pátrání po osudech dosud neznámého vojáka Rudé armády podíleli. Bez nich by jméno Vasilij Alexejevič Staško zůstalo navždy pouze v archivech a jeho neteř by asi navždy neúspěšně pátrala, kde spočívá její příbuzný: 

Aleši Zedníkovi, honorárnímu konzulovi Ruské federace v Ostravě za desítky hodin strávených v archivech a neocenitelnou pomoc při pátrání a komunikaci s ruskou a ukrajinskou stranou.

Ludvíku a Karlu Monsportovým, pamětníkům událostí, za neuvěřitelnou paměť a vstřícnost při pátrání

Jiřímu Pilichovi, kronikáři města, za hledání ztraceného času v historii Klimkovic

Janě Horákové, ředitelce Památníku II. světové války v Hrabyni, za neocenitelnou pomoc při pátrání a nabídku budoucí spolupráce

Nadě Kolinové, naší překladatelce, za překlady azbuky a současné reálie 

Alici Chlebovské, kulturní duši Klimkovic, za všechny nápady

Andreji Jahnové, vedoucí projektového týmu, nejen za úředničinu, ale zejména empatii při jednáních s pamětníky a všemi ostatními

Firmě B Plus TV, a.s. za velmi vstřícnou nabídku spolupráce při realizaci dokumentárního filmu

Miroslavě Hoňkové, ředitelce ZŠ Klimkovice, za pomoc a zapojení žáků do projektu

                           thumb_foto01thumb_foto02thumb_foto03thumb_foto04

 

 

              

Sencito

Odstávky elektřiny

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky

Mobilní aplikace

Aktuální informace od nás
Přímo ve vašem telefonu
Více o aplikaci
Stáhněte si naši mobilní aplikaci na