Menu
Město Klimkovice
Klimkovice

Probíhá úprava webových stránek.

5. Okupace a II. světová válka

Okupace a II. světová válka

Okupace města v letech 1938 - 1945 byla jistě nejtemnějším údobím jeho historie. V té době se staly Klimkovice náhle a zcela nečekaně, ač ryze české město ve Slezsku, součástí německé říše. Bylo to odpoledne 6.října 1938, kdy čs. rozhlas ohlašoval tuto neuvěřitelnou zprávu, že Klimkovice jsou začleněny do tzv. pátého okupačního pásma.

V roce 1938 žilo v Klimkovicích 973 rodin s 3 564 obyvateli, z nichž se jen 289 osob hlásilo k německé národnosti. Až do poloviny třicátých let žila tato německá menšina se svými českými spoluobčany v poměrně dobré shodě. Němci měli ve městě svou německou školu, měli svůj tisk, provozovali své živnosti a měli i své zastoupení v městské radě. Nástup nacismu v Německu zasel i u nás sémě nesnášenlivosti, která byla záměrně šířena a živena německou nacistickou propagandou a u nás především sudetoněmeckou stranou vedenou Konradem Henleinem. Mnichovskými dohodami, následným obsazením českého pohraničí a jeho připojením k německé říši se naplnily tužby sudetských Němců.

9. října 1938 za krásné sluneční podzimní neděle vstoupila do Klimkovic německá vojska. Přesně ve 12 hodin v poledne přijela na náměstí kolona vojenských aut nadšeně vítána shromážděným německým obyvatelstvem v čele s jejich ortsleiterem Josefem Rotterem. Po oslavných projevech pokračovalo vojsko v postupu na Polanku, aby zabralo území až po řeku Odru. Obsazené území tak bylo včleněno do německé říše, do tzv. sudetské župy se sídlem v Liberci.

Bezprostředně po obsazení Klimkovic začali Němci prosazovat nový pořádek. Klimkovice dostaly nový název „Königsberg“, úřední řečí se stala němčina, byly odstraněny všechny české nápisy, z průčelí radnice zmizel městský znak a byl nahrazen nápisem "Stadtgemeinde Königsberg". 13.října byl zbaven funkce český starosta František Vavrečka a úřad převzal ortsleiter Josef Rotter, někdejší úředník Wilczkova panství. Vedení škol přešlo do rukou německých učitelů, byla rozpuštěna tělovýchovná organizace Sokol, sokolovna byla přejmenována na „Deutsches Haus“ a Dělnický dům na „Turnhalle“. Stovky českých občanů byly donuceny opustit své domovy a vystěhovat se do vnitrozemí.

V dalších měsících se jen utvrzovala germanizace města, 1.září 1939 byla zrušena zdejší česká měšťanská škola a žáci byli převedeni do Polanky nad Odrou. Byla zrušena česká veřejná knihovna a 3 209 knih v hodnotě přes 20 000 Kč bylo zabaveno a odvezeno. V roce 1939 byly donuceny k vysídlení sestry dominikánky a jejich budova kláštera byla přeměněna na „domov německé mládeže“ (Hitlerjugend). Vystřídalo se tu několik skupin po 200 chlapců a dívek. Jejich chování bylo povýšenecké a provokující, za což se styděli i místní němečtí obyvatelé.

Od počátku se provádělo plánovité osídlování Klimkovic německým obyvatelstvem, jehož počet se za dobu tří let rozrostl z 289 na 990. Mezi přistěhovalci byli Němci z oblasti Sudet, ale i noví osídlenci z jižního Tyrolska. Obsadili zemědělské usedlosti po vyhoštěných českých sedlácích z Klimkovic Lagnova, jejichž majetek včetně živého inventáře jim byl zabaven a předán německým osídlencům.

Ve snaze naklonit si na svou stranu české obyvatelstvo, přistoupilo nové vedení města se starostou Josefem Rotterem k některým stavebním úpravám města. Naprosto necitlivě byla zbourána ještě v roce 1939 budova radnice stojící vprostřed náměstí, které se říkalo "buduněk". Celé náměstí pak bylo vydlážděno žulovými kostkami.

V jiných oblastech rozvoj města téměř ustrnul. Snad nejvíce utrpěl dřívější bohatý kulturní život Klimkovic. Za celé období okupace nenajdeme v kronice města kromě narozenin vůdce nebo oslav vítězství jedinou kulturní akci většího významu.

Napadením Polska 1. září 1939 Německo rozpoutalo druhou světovou válku. První válečné úspěchy ještě více pozvedly sebevědomí zdejšího německého obyvatelstva. K rozčarování však došlo velmi brzy již po vyhlášení prvních válečných opatření, po zavedení přídělového systému, po odvodech prvních mužů na frontu, ale hlavně po zprávách o prvních padlých, kterých bylo již k 1.11. 1942 dvanáct z našeho města. Výrazně se změnilo chování Němců po těžké porážce německých armád u Stalingradu, kdy se začaly rozplývat všechny sny o tisícileté říši.

Pod vlivem stále častějších náletů a leteckých útoků na německá města byla v červnu 1943 zřízena v Klimkovicích civilní protiletecká obrana. Nebezpečí leteckých náletů se zvýšilo v létě 1944. To již městem projížděly také kolony německých uprchlíků z východu a brzy na to i kolony aut německého vojska. 20.ledna 1945 bylo již zřetelně slyšet dunění děl blížící se fronty a bezradnost německého obyvatelstva dosahovala vrcholu. V únoru 1945 došlo k první evakuaci žen a dětí z německých rodin do Mohelnice na Moravě. Muži byli zařazeni do tzv. "volksturmu" a připravovali se na obranu města.

V březnu 1945 se objevila nad Klimkovicemi první sovětská letadla, která svrhla několik bomb na osadu Janovice. Události spěly k zahájení Ostravské operace.

Ve čtvrtek 26.dubna 1945 zahájila sovětská armáda útok na město. Okolo třetí hodiny odpoledne zaútočilo 9 sovětských letadel a svrhlo bomby na vojenské pozice ve městě. Na náměstí byly zbořeny tři domy a 7 osob bylo usmrceno. Nálety pak pokračovaly ve dne v noci i v další dny. Nejhorší byla noc z 30.dubna na 1.května 1945. Po celou noc se střílelo, hořely nové a nové domy a město se pomalu měnilo v rozvaliny. Po půlnoci opouštělo město poslední německé vojsko. V úterý 1.května o páté hodině ráno pronikly do města první oddíly sovětské armády a hustým kouřem hořících domů se probíjely do středu města. Osvobozené obyvatelstvo vybíhalo z úkrytů a ze sklepů a vítalo osvoboditele. Přišla hudba, tančilo se, když náměstí znenadání opět naplnil kouř. Ze zámecké budovy vyšlehly ohnivé plameny. Požár zámku, založený místními Němci, tak dovršil dílo válečné zkázy města.

Je poměrně málo známo, že na osvobození Klimkovic vedle sovětské armády se podílela také 1.čs. tanková brigáda, která vznikla v Buzuluku a zúčastnila se bojů o Sokolovo, Bílou Cerekev, Kyjev a Duklu a také Ostravské operace. O bojích brigády na území našeho města se dovídáme přímo z válečného deníku 1.čs. tankové brigády, kde se uvádí, že v neděli 29.dubna 1945 postoupily tanky 3.tankového praporu po silnici z Čavisova a pak po lesní cestě k vrchu Mezihoří a za svítání dosáhly vesnice Hýlov (v prostoru dnešních lázní). Po celý den potom pokračovaly tuhé boje, až po 21.hodině vnikly 2 tanky do osady a osvobodily ji. V pondělí 30.dubna 1945 v ranních hodinách vstoupily tanky 3.praporu do útoku na město Klimkovice a dosáhly západního okraje města. Zde v 10,30 hod. obdržely rozkaz k dalšímu postupu na Vřesinu, Janovou a ještě téhož dne překročily řeku Odru a osvobodily Zábřeh a Vítkovice.

Klimkovice byly válkou velmi těžce poškozeny. Z celkového počtu 578 obytných domů zůstalo jen 43 nepoškozených, 39 domů bylo bombardováním a v osvobozovacích bojích úplně zničeno a dalších 38 domů utrpělo tak velké škody, že nakonec musely být zbourány. 457 domů bylo jen lehce poškozeno. 78 rodin pozbylo přístřeší a dalších 23 rodin v nájmu přišlo o celý svůj majetek. Všechny válečné škody byly odhadnuty na 50 miliónů Kčs. Zahynulo 13 místních občanů.

V bojích o osvobození Klimkovic padlo 30 rudoarmějců, z toho 26 vojínů, kapitán zdravotní služby, 1 poručík letec a 2 seržanti. Nejsou to jediné oběti. Za okupace prožilo muka koncentračních táborů a věznic 19 občanů, z nichž 8 tam nalezlo i svou smrt. 13 občanů židovského původu se stalo obětmi rasové perzekuce.

Sencito

Odstávky elektřiny

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky

Mobilní aplikace

Aktuální informace od nás
Přímo ve vašem telefonu
Více o aplikaci
Stáhněte si naši mobilní aplikaci na