Menu
Město Klimkovice
Klimkovice

Probíhá úprava webových stránek.

2. Dějiny města do roku 1848

Dějiny města do roku 1848

Původem polský rod Vlčků z Dobré Zemice pocházel z Těšínska. Jan starší z rodu Vlčků se usadil v Opavě, kde se počeštil. Hned po svém příchodu do Klimkovic si počínal dosti bezohledně a svým jednáním vyvolal ostré spory s poddanými, které často trestal i vězením. Zemřel v roce 1613 a po něm nastoupil jeho syn Mikuláš mladší, narozený v roce 1592, jinak také zemský soudce knížectví opavského. Mikuláš Vlček roku 1615 znovu potvrdil měšťanům všechna dříve nabytá práva a privilegia. V roce 1618 však propukla třicetiletá válka a krajem několikrát přešla žoldnéřská vojska.

Mikuláš Vlček však musel čeliti mnoha obviněním. Jako evangelík stál na straně stavovského povstání, které ale příliš nepodpořil. O to více se angažoval při vpádu dánského vojevůdce Mansfelda, jehož vojska vtrhla roku 1626 na Opavsko a na několik dnů obsadila i Klimkovice. Mikuláš Vlček, tak jako mnoho jiných šlechticů víry evangelické, se nijak netajil svými sympatiemi k němu. Za to ho stihla po vypuzení dánských vojsk trestající ruka císařova. Mikuláš Vlček se pak musel tvrdě hájit před konfiskační komisí. Ve své obhajobě tvrdil, že se nepřítele stranil, že tajně před ním utekl do Polska, že obsazení Klimkovic se událo v jeho nepřítomnosti a že naopak jeho statek byl zcela zpustošen. Byl proto odsouzen k pokutě 4 000 tolarů.

Z doby Mikuláše Vlčka si můžeme vytvořit představu o velikosti Klimkovic. V roce 1643 se přiznává v Klimkovicích 13 domů šenkovních, 14 řemeslníků, 9 chalupníků, 3 zahradníci a 2 hofeři. Z dochovaných údajů je patrné, že hospodaření na zdejším panství bylo na svou dobu značně rozvinuté. V živočišné výrobě se chovalo 2 200 ovcí, 484 krav, 120 vepřů, 170 koní a 22 klisen. Poddaní na území panství chovali 4 508 ovcí, 724 krav a 400 koní.

Mikuláš Vlček měl za manželku Annu Bludovskou, s níž měl jediného syna Kašpara, který se roku 1655 oženil v Těšíně se šlechtičnou Zuzanou Borkovnou. Ten se stal také novým majitelem panství, ale veškeré záležitosti za něho vykonával nadále jeho otec. Mikuláš Vlček zemřel 21. července 1664 ve věku 72 let a je pochován v rodinné hrobce. Jeho syn ho dlouho nepřežil. Zemřel o rok později 3. prosince 1665. Po něm zůstala mladá vdova, jeho druhá manželka Anna Kateřina Pačinská a dva synové, Kašpar a Jindřich Vilém. Starší syn Kašpar zemřel mlád ve věku 14 let. Za nezletilého Jindřicha Viléma (narodil se 17. září 1665) spravoval celé panství jeho strýc Bedřich Jiří Vlček. Vlčkové převzali novou víru a změnili i řeč svých předků, poněmčili se a přepsali své příjmení na Wilczek.

Přijetím víry se mladému Jindřichu Vilému Wilczkovi otevřela cesta k vysokým hodnostem a úřadům. Ve svých 20 letech, kdy převzal panství klimkovické, vstoupil do císařských vojenských služeb, kde posléze dosáhl hodnosti polního maršálka, stal se c.k. komořím a tajným radou. V letech 1709 - 1712 byl jmenován rakouským velvyslancem v Rusku u cara Petra Velikého, roku 1714 byl povýšen do stavu říšských hrabat a po roce 1716 byl jmenován postupně velvyslancem v Polsku, Prusku a Dánsku.

Oženil se s bohatou hraběnkou Marií Charlottou Saint Hilierovou, s níž vyženil velký statek Kreuzenstein v Dolním Rakousku. Po svých příbuzných zdědil nebo od nich přikoupil na Těšínsku Ráj, Koňskou, Zámrsk, na Ostravsku Heřmanice, Vrbici, Muglinov, Hrušov a Slezskou Ostravu, na Opavsku Velkou Polom s vesnicemi Vřesina, Čavisov, Horní Lhota, Malá Lhota, Budišovice a Krásné Pole a dále Porubu, Dolní Polanku a Hlučín. Za svého života založil v blízkosti Klimkovic v roce 1709 novou osadu Janovice a v roce 1715 osadu Josefovice, kterou pojmenoval po svém starším synu Josefovi.

Jindřich Vilém Wilczek zemřel ve Vratislavi 19. března 1739 a na vlastní přání byl pochován v Klimkovicích v rodinné hrobce, kterou nechal postavit před svou smrtí v letech 1730 - 1738 jako boční kapli u farního kostela. Je to stavba v byzantském slohu s kopulí a dává kostelu zvláštní architektonický ráz. Jeho náhrobek s poprsím v životní velikosti je umístěn na západní straně kaple.

Jindřich Vilém Wilczek po sobě zanechal dva syny. Mladšímu Josefu Maria Baltazarovi odkázal statky Ráj a Zámrsk na Těšínsku, ostatní panství včetně Klimkovic zdědil starší syn Josef (Maria Leopold Adam) Wilczek. I on dosáhl vysokých úřadů, byl c.k. tajným radou a říšským dvorním radou. Narodil se do neutěšené doby, kdy v Evropě zuřila sedmiletá válka. I náš kraj byl sužován vpády a drancováním pruských vojsk. Navíc pruská armáda zavlekla do Slezska zákeřnou nemoc. Morová epidemie zasáhla v roce 1758 i samotné Klimkovice. Do poloviny roku 1759 zemřelo na mor 381 lidí z celkového počtu asi 1 000 obyvatel Klimkovic. Z bezmocnosti proti této nemoci se konaly ve městě zvláštní pobožnosti k sv. Šebestiánovi za odvrácení moru a ve víře, že byli vyslyšeni, postavili mu věřící v roce 1760 uprostřed náměstí >sochu (dnes je umístěna poblíž farního kostela).

Za Josefa hraběte Wilczka propukly na Opavsku a Těšínsku selské bouře. Válkou zničené statky, úbytek obyvatelstva za morové epidemie, ale také nákladný a okázalý život šlechty nutil vrchnost k neúměrnému vykořisťování poddaných, kteří byli k plnění svých poddanských povinností nuceni i tělesnými tresty a vězením. Není divu, že za takových poměrů propukaly nepokoje a selské bouře. Tyto spory s vrchností vyřešilo teprve zrušení nevolnictví ve Slezsku v roce 1784.

I při neobyčejném politickém a hospodářském vzestupu klimkovického panství za nejmocnějších z Wilczků zůstaly Klimkovice přece jen malým, převážně zemědělským městečkem. Jindřich Vilém Wilczek sice vymohl pro Klimkovice další, již druhý výroční trh a dva trhy pro dobytek a vlnu a vymohl pro město i jeden trh týdenní (pondělí). Wilczkové však, hledíce si jiných zájmů a svého osobního prospěchu, rozvoj výroby a řemesel příliš nepodporovali. Počet řemeslníků ve městě se nijak nezvyšoval. Josef Maria Wilczek nevyužil ani vynikající lákavé nabídky své doby. Šlo o první nálezy uhlí na Ostravsku, které bylo prvně objeveno v Klimkovicích Pod vinohrady a u Slezské Ostravy. Wilczkové však tehdy odmítli výhodnou státní nabídku k dolování, pochopitelně i ke škodě města, které se tak mohlo stát střediskem průmyslového rozvoje kraje.

Josef Maria Wilczek zemřel v roce 1777. Po něm následoval jeho syn František Josef Wilczek, který zemřel roku 1834 a je posledním z hrabat Wilczků pochovaným v rodinné hrobce v Klimkovicích.

Od roku 1792 do roku 1848 bylo klimkovické panství administrativně včleněno do kraje Těšínského. V té době také dosáhlo největšího územního rozsahu a zahrnovalo 19 vesnic, se kterými měly Klimkovice 328 domů a 2482 obyvatel většinou českého původu. O Klimkovicích se říkalo, že je to jediné ryze české město ve Slezsku a je hodné obdivu, že si tento ráz v germanizovaném okolí udrželo.

Je proto až neuvěřitelné, že v památném revolučním roku 1848 se z Klimkovic nedostalo pochopení a podpory obrozeneckému národnímu hnutí. Naopak, jako černý stín v historii Klimkovic leží petice města zaslaná do Prahy 22. června 1848, kde se město staví proti požadavkům Svatováclavského sjezdu a odmítá spojení Slezska se zeměmi koruny české. Jediným vysvětlením by mohla být skutečnost, že petice byla zaslána bez vědomí občanstva.

Nebyl to však jediný černý stín onoho roku 1848. 30.srpna 1848 město vyhořelo. Požár vznikl o jedenácté hodině před půlnocí v obecní hospodě na náměstí a plameny brzy změnily v popel 98 domů, 37 stodol s obilím a pivovar, ale také si vyžádaly 3 životy. Neuplynulo ani šest let a přišla další pohroma. 21.dubna 1854 ve 3 hodiny odpoledne vypukl požár na místní faře a záhy se přenesl na kostel s věží, na zámek, vyhořelo dalších 28 domů a 17 stodol a zahynuly 2 osoby.

Žalostný stav vyhořelého zámku donutil roku 1854 hraběte Jana Nepomuka Josefa Ambrože Wilczka k přenesení rodinného sídla do Dolních Rakous. Konečně v roce 1848 stejně padly všechny výsady šlechty, zaniká feudální řád a s ním i panství klimkovické.

Sencito

Odstávky elektřiny

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky

Mobilní aplikace

Aktuální informace od nás
Přímo ve vašem telefonu
Více o aplikaci
Stáhněte si naši mobilní aplikaci na